Historie obce Chuchelná
Počátky osídlení
Počátky osídlení Chuchelné jsou utopeny v dávnověku a stěží z něho někdy vybleskne světlo poznání. Jelikož území dnešní obce mělo z celého Hlučínska relativně nejméně příznivé podmínky (husté lesy, nedostatek vody), jakož jím neprocházela žádná obchodní cesta, nezasáhla toto území rozsáhlá vlna církevní a světské kolonizace, která zalidnila Opavsko ve 12. a 13. století, takže je pravděpodobné, že Chuchelná vznikla někdy na přelomu 13. a 14. století. Nejednalo se o plánovité kolonizační založení /tzv. lokaci/ na zeleném drnu, ale ves vznikla zřejmě živelně a rozrůstala se přílivem dalších usedlíků. V písemných pramenech se Chuchelná poprvé vyskytuje v roce 1349, a to hned Velká a Malá Chuchelná. Malá Chuchelná se nacházela severně od dnešní obce v katastru obce Křenovice Rozlišení velký a malý mělo původně obdobný význam jako starý a nový, i když ze zprávy z roku 1349 je zřejmé, že v tomto případě byl rozdíl i v počtech osídlenců.
Původ názvu Chuchelná
Název Chuchelná svědčí o tom, že ves zalidnili v okolí potoka Zbojničky usedlíci slovanského původu. Původ názvu se vysvětluje tak, že chuchelná je přídavné jméno k podstatnému jménu chuchel, chundel a že tedy Chuchelná byla ves chuchli podobná, popř. ves, která něčím chuchel připomíná. Vyskytuje se rovněž výklad, že Chuchelná má toponymický význam jako ves pod svahem nebo na svahu. V každém případě je základ názvu chuchel, či chundel slovanského původu, neboť německý tvar téhož významu Zotte zní docela odlišně. Jiný tvar Kuchelna se už objevuje v jmenovaném roce 1349 u Malé Chuchelné. Teprve z něj se vyvinula německá Kuchelna.
Rod Lichnovských
Rod Lichnovských z Voštic se nejvýznamněji zapsal do historie obce nejenom tím, že zde žili a hospodařili až do roku 1945, ale i tím, že se tento bohatý rod významně změnil tvářnost Chuchelné. Zapsal se do ní tak, že dnešní vzhled obce prakticky odpovídá tomu, jak ji měnili Lichnovští na přelomu 19. a 20.století. Prvou zmínkou o správě obce máme už z roku 1607 ale Teprve až 19. století přináší detailnější zprávy o vesnické samosprávě, Jak je již jinde zdůrazněno, stávala se postupně Chuchelná centrem rozsáhlých lichnovských majetků, který se v 1. pol. 19. století skládal z 12 obcí: Bolatic, Bolaslavě, Bořutína, Borové, Kobeřic, Ovsiště, Píště, Rohova, Štěpánkovic, Strahovic, Vřesiny a Chuchelné V obci také sídlila velkostatková hospodářská a lesní správa. Lesní úřad spravoval z Chuchelné čtyři revíry, totiž revír v Bolaticích, Chuchelné, Píšti a Vřesině. Lesy o rozloze 334,47 ha patřily k chloubě panství a šlo již o uměle vysázený jehličnatý porost, který měl větší výnosnost dřeva než původní smíšený les. Celkem se lesní správa starala o více jak 2.400 ha lesa.
Chuchelná na počátku 20. st
S rozvojem místního průmyslu se rychle měnila tvářnost obce. Staré přístupové cesty již nevyhovovaly a tak se počínalo uvažovat o jejich vylepšení. Také se zde postavila Továrna na len a železnice k tomu, aby Lichnovští mohli úspěšnšji podnikat v potravinářském i zpracovatelském průmyslu. Když se moc nedostávalo financí samotné obci, byl tu kníže Lichnovský, který spolu s obcí v roce 1905 ustavil spolek pro výstavbu obecní cesty. Ta započala v roce 1910 a dotvářela tak změny ve vzhledu Chuchelné, která se stavbami nových domků a domů měnila v tu tvář, jak v hrubých rysech známe dnes. Ostatně slezské cihelny produkovaly velmi kvalitní červenou cihlu, kterou nebylo třeba omítat a která ještě dnes zdobí mnoho domů po celém Hlučínsku a dává jim charakteristický vzhled.
Chuchelná v období ČSR
Připojením Hlučínska k ČSR zdejší lnářská továrna začala rychle ztrácet na významu. Surovina pěstovaná na Hlučínsku i jinde v Československu nepostačovala kapacitě továrny a dovážet ji z německého Slezska se díky clu značně prodražovalo. Proto bylo jen otázkou času, kdy dojde k zániku výroby. Tomu předcházel požár části objektu v lednu 1920. Shořela balírna lnu, veškeré zařízení a surovina zde uložená. Požárem vznikla obrovská škoda, V následujících letech pak již produkce příze klesala, i když ještě v roce 1924 v továrně pracovalo kolem 450 osob, K definitivnímu zastavení již neefektivní továrny pak došlo 23. dubna 1925, aby objekty o pět let později se znovu zaplnily hlukem strojů a hlasem dělníků a dělnic. To již ovšem šlo o státní tabákovou továrnu. Pochopitelně s úpadkem a následným završením lnářské továrny ztrácelo na významu i pěstování lnu, takže se tato zemědělská plodina rychle vytratila z polí okolí Chuchelné i samotného Hlučínska. Je neoddiskutovatelným faktem, že industrializace této části bývalého Ratibořska přinesla značné materiální zlepšení životní úrovně obyvatel širokého okolí a samotné Chuchelné. S jejím úpadkem vyvstaly mnohým obyvatelům hmotné problémy, které jen částečně řešila tabáková továrna. Továrna v Chuchelné vlastně až do výstavby armaturky v Dolním Benešově v roce 1948 byla jedinou větší továrnou na Hlučínsku, kde našli zdejší lidé obživu.